Chtěli byste sem popis nějakého filmu nebo filmy či seriály na doporučení? Ozvěte se do rubriky Na přání. =D

Nyní: 2. kapitola The prophecy of darkness - Potíže začínají =) SEM
Připravuje se: 3. kapitola =) 8.10.2012

Premiéry v kinech:
House at the end of the street - 21.9.2012 Horor/Thriller =) TRAILER ZDE
Red dawn - 21.9.2012 Akční/Thriller =) TRAILER ZDE
Jeniček a Mařenka: Lovci čarodějnic - 28.2.2013 Akční/Komedie/Fantasy =) TRAILER ZDE
G.I.Joe 2: Odveta - 11.4.2013 Akční/Dobrodružné/Sci-Fi =) TRAILER ZDE (Tohle bude dobrý maso!!)
Assasin's Creed - 2014 (Sice si ještě počkáme, ale myslím, že to bude stát za to)


1. kapitola

28. září 2012 v 16:47 | Maky Shanigan |  The prophecy of darkness
Ahoj, tak tu už máme první kapitolku.. Prosím o komentáře..
A o čem to zhruba bude? Elizabeth Green, normální 17 letá dívka, středoškolaská roztleskávačka. Její kamarádka Liliana Raven, veselá a hodně bláznivá. Začíná třetí ročník na střední škole. Nový kluk Jake, jeho bratr Daniel ... Nikdo není tím, kým se zdá být.
Dobro začíná upadat... Nastává doba temna!



Otevřela jsem oči do ostré sluneční záře. Zpod přivřených víček jsem se s úsměvem dívala na nebesa své postele. Půlnoční modř byl dobrý výběr. Spolu s fialovými stěnami pokoje to vypadá úžasně, přemýšlela jsem za zvuků moře, zpoza otevřených dvěří na balkon, jsem vstala a šla do koupelny. Vlažná sprcha po spánku mi vždycky pomáhla, abych ve škole neusnula nudou. Právě z toho důvodu jsem chodila po ránu i běhat. Jinak bych v "ústavu", jak jsme škole říkaly spolu s mojí nejlepší kamarádkou Lili, vážně nevydržela. Po sprše a vyčištění zubů jsem si svázala vlasy do culíku a chvíli jsem na sebe zírala do zrcadla. Dívala se na mě hezká tvář lemovaná blonďatými kudrnatými vlasy, nyní v culíku. Výrazné lícní kosti ustupovali do ostré brady. Vysoké čelo, které kryla rovná ofina. Pod tou vykukovaly obrovské oči. Rovný pršáček a následovaly plné růžové rty. Ale právě oči bylo to nejzajímavější, na co jsem se ráda dívala. Měla jsem velké oči, které měli výraznou fialovou barvu. Sem tam stříkanec modré. Nikdy jsem takové oči neviděla, ale byla jsem ráda, že je mám. Povzdechla jsem si a vyšla z koupelny. Okamžitě okolo mě začali pobíhat moji dva vlčáci. Dostala jsem je, když mi bylo 9 let. Měla jsem zrovna své egyptské období. K jejich smůle schytali jména Anubis a Apophis.
,,No jo psiska," usmála jsem se. ,,Jen se obleču a půjdeme." Vešla jsem do šatny a hodila na sebe svojí běhací soupravu, ktrá za každého počasí byla: tílko a kraťasy. Jedna z mých výhod je, že mi nikdy není zima. Nevím proč to tak je, ale moje máma mi už odmala nemusela dávat žádné mikiny ani nic podobného. Moji pejsci poslušně seděli u dveří, v tlamách vodítka a čekali na mě.
Vyběhla jsem ze zadních dvěří a běžela dolů na pláž. Jako vždy tu nikdo tu nebyl, ale vůbec mi to nevadilo. Ráda běhám, když jsem sama. Začala jsem se pomalu protahovat. Psi už dováděli jako vždy ve vodě. Po pěti minutách jsem usoudila, že protahování je dost a rozeběhla se směrem k útesům na druhé straně pláže. Za sebou jsem slyšela oddychovat Anubise a Apophise. To jsem ještě netušila, co mě čeká za překvapení. Když jsem vyběhla za útes a uviděla dva krásné kluky, jednoho staršího a jednoho mladšího, na dvou nádherných koních, skoro jsem zakopla o chumel řas, které proud vynesl na břeh. Starší jel na Fríském hřebci a mladší na Anglickém plnokrevníkovi. Měli na sobě kraťasy. Jezdili do kola a se smíchem na sebe pokřikovali. Najednou se otočili a opatrně navedli koně do vody. Všude kolem začala stříkat voda, protože v sedlech žačali dělat blbosti.
,,To je nádhera. Ty kluky přece neznáme. Kdo je to?" se zájmem jsme se a s pejsky koukali na oba kluky, nějspíše bratry, podle toho, jak si byli podobní.
,,Nikdo v okolí přece koně nemá nebo jo?" Divila jsem se a zaclonila si rukou oči proti vycházejícímu slunci. "No nic, pejsánci. Poběžíme dál." zakřičela jsem už za běhu. Když jsem byla zhruba v úrovni otisků kopyt v písku, otočila jsem se na Anubise a Apophise, jestli za mnou běží. Uslyšela jsem cákání a varovný štěkot, ale už bylo pozdě zastavit. Narazila jsem do betonu, nebo mi to alespoň tak připadalo, a než jsem se nadála, seděla jsem rozpláclá na zemi, ani jsem nevěděl jak.
,,Do háje," nadávala jsem. ,,To si snad někdo dělá srandu."
,,Jsi v pořádku?" ozval se nádherný hluboký hlas odněkud shora.
Podívala jsem se za hlasem a nade mnou seděl na černém koni ten starší kluk.
,,Vypadám snad v pohodě?" vztekala jsem se. ,,To neumíš čučet na cestu?" zvedala jsem se a on seskočil. Galantně mi podal ruku. Asi tak nanosekundu jsem přemýšlela a pak jsem se chytla. Postavil mě na nohy jedním švihem. Okamžitě ke mně přiběhli Anubis a Apophis se šíleným štěkotem a vrčeli.
Kluk zvedl ruce a začal ustupovat, ve tváři překvapený, ale usměvavý výraz.
,,Hej, psiska, sakra klid a sednout." obořila jsem se na ně. Hned si způsobně sedli a zvědavě si nás prohlíželi.
,,Jak se vůbec jmenuješ?" zeptala jsem se už o něco mírněji.
Usmál se: ,,Jsem Jakob, ale všichni mi říkají Jake. Tohle," ukázal na kluka vedle sebe (sakra, ani jsem si nevšimla že dorazil) ,,je můj brácha Daniel." Já už jsem ale neposlouchala a okouzleně zírala na toho frísáka. Jake sledoval můj pohled a usmál se, když viděl, kam směřuje.
,,Tohle, je můj krasavec Flash. Je nádhernej, že jo." Já přikývla a pomalu jsem se ke koni blížila. Jemně mi strčil čumák do dlaně a něžně zafrkal. Okouzleně jsem ho hladila. Měl tak hladké nozdry. Zanořila jsem se na chvilku do vzpomínek mé drezurou kariéry. Ozvalo se uražené zařechtání. Jak se hlasitě zasmál.
,,Tenhle urážlivec mrňavej se jmenuje Forest. A když ho nepohladíš, tak se asi zblázní." se smíchem plácal Flashe po krku.
Podívala jsem se na Foresta a usmála se. ,,Teda ty si ale taky krásnej koník Foreste." hladila jsem ho po čumáku.
Po chvilce hlazení jsem zvedla jsem prudce hlavu a zařvala tak, až všichni okolo mě nadskočili, dokonce i koně.
,,Kolik je hodin?" Jake se zmateně podíval na hodinky na zápěstí. ,,Je za pět sedm. Něco se děje?"
,,Jo, sakra, kruciš. Jasně že se něco děje....."volala jsem už v plném trysku. ,,Jdu pozdě. Musím jít sorry." Doběhla jsem domů, vlčáci za mnou. Shodila jsem oblečení, rychle se umyla, naházela na sebe uniformu do školy, která sestávala ze světle modré sukně,bílé košile s krátkým rukávem, bilo - modré kravaty namalovala se a seběhla dolů. Tam jsem popadla oběd a klíčky od auta spolu s taškou a běžela do garáže. Nasedla jsem do své krásky Audi R8 nebo taky Jasminda, jak jí ráda říkám. Ani nevím, proč jsem ji tak pojmenovala. Zabouchla jsem dveře a na plný plyn se rozjela k Lili domů. Už netrpělivě přešlapovala u silnice. Smykem jsem zabrzdila.
,,Kdes tak dlouho sakra?" rozčilovala se Lili, hned jak nasedla. ,,Čekám, tu nejmíň deset minut." ohradila se dotčeně.
,,Sorry, zdržela jsem se při běhání. Potkala jsem jednoho kluka, Jaka. Může být tak maximálně o rok starší než my." rozplývala jsem se. ,,Je krásnej a jeho brácha Daniel taky není k zahození."
"No to už je něco jiného." Usmívala se Lili. Špatná nálada jí nikdy nevydrží dlouho. "Povídej, přeháněj." Popichovala mě pořád.
Sjela jsem jí pohledem. "Spíš povídej ty. Jak to, že jsi dneska tak vyfiknutá?"
Tajemně se usmála. "Jo, to bys ráda věděla co? Tak jo, ale je to tajemství. Děsně tajný!"
Významně jsem se na ní podívala.
"Dneska mám schůzku se Zanem Johnsonem. Víš s kým ne?" podívala se na mě nervózně.
"Lili, to je ale strašně super. Věděla jsem, že se mu líbíš. Do toho, budu ti držet palce." Strhla jsem volant doprava a smykem vjela na školní parkoviště a hned na to dupla na brzdu. Skoro jsem totiž přejela nějakého kluka. Lili se vyklonila z okna. "Krucinál nemůžeš dávat pozor? To na čem stojíš se jmenuje silnice hochu. A po tý jezdí auta, co tě můžou ošklivě poranit, když tě přejedou." Zalezla zpátky do auta a smála se na celé kolo a já s ní. Její nálady jsou vážně nakažlivé.
Znovu jsem se rozjela a zaparkovala na své nejoblíbenější místo.
Lili vystoupila jako první. Pohodila svými vlasy dlouhými až na boky, které byly černé s duhově barevnými proužky. Opřela se o kapotu a překřížila nohy, aby si mohla upravit jedinou část uniformy, kterou můžeme nosit jakou chceme: boty. Dnes měla bílé boty na vysokém podpatku s pásky až ke kolenům. Pak si rozepla horní knoflíčky na košili a uvolnila si kravatu. Přehodila si svojí tašku přes rameno a otočila se na mě: "Jdeš už ty šneku?" usmála se svým okouzlujícím úsměvem č.1 a nasadila si velké sluneční brýle přez své obrovské zelené kočičí oči, které měla orámované černými linkami.
Než jsem ale stihla odpovědět, popadli mě kolem pasu velké silné ruce, zvedli mojí maličkost do vzduchu a zatočili se mnou. Smála jsem se zase na celé kolo. "Aarone, polož mě na zem. To není vtipný."
Ruce mě položili na zem, ale nepustili mě. U ucha se mi ozval hluboký hlas mého přítele Aarona. "Vážně, tak proč se teda směješ?" Chtěl mě zase začít točit, ale dřív než to stihnul, jsem zabrala, vyprostila se a oba jsme skončili na trávníku před autem. Aaron na zádech a já vítězoslavně seděla na něm. "Tak kdo chce točit teď?" pousmála jsem se, sehla se a dala mu pusu na tvář.
"Hej, lidi nechci nic říkat, ale škola začíná asi tak za čtyři minuty, a jestli nebudu do té doby ve třídě, tak mě McSallyová zabije. A jsem si jistá, že i tebe Railly, když přijdeš pozdě na španělštinu." Hulákala na nás Lili už skoro na druhé straně u školy. Zvedla jsem se a nahoru vytáhla i Aarona. Dal mi pusu: "Uvidíme se po škole ju? Dneska mám plnej rozvrh a pak mám ještě s rukama trénink na fotbal." Usmála jsem se a zamávala na rozloučenou, protože mě Lili už táhla pryč.
Vešly jsme do školy a zastavily se ještě u skříněk.
"Co berem dneska na ájině? Bože, jak já tu Glassovou nesnáším." křičela Lili zpoza dveří skřínky, v níž byla zanořená skoro celou horní polovinou těla. První hodinu jsem měla španělštinu, pak s Lili angličtinu.
"Víš, že ani nevím? Neříkala náhodou něco o nějakým filmu? Romeo a Julie říkala, že nám pustí ne?" spolu se svými slovy jsem se upravovala v zrcátku, které jsem měla pověšené zevnitř na dveřích skřínky. Pozorovala jsem chodbu za sebou, ale zjistila jsem, že bych potřebovala vidět i tu část za dveřmi skřínky, protože v tu chvíli mi někdo narazil do dvěří takovou silou, že se s třeskotem zabouchly a samozřejmě mě praštily do obličeje. Já už podruhé za tohle ráno seděla na zemi a říkala si: Tohle bude bezva den. Jestli mě ještě jednou někdo porazí, tak za to bude hodně pykat.
"Kruci, co to…" divil se známý hlas nade mnou. "Aha, to jsi zase ty. Dneska už jsem tě podruhé porazil a ty ses mi ještě ani nepředstavila." Usmíval se sebevědomě Jake. Podal mi ruku a pomáhal mi už podruhé ze země. Ještě se sehnul, aby mi sebral knihy, které se mi při pádu vysypaly z ruky.
"Jmenuji se Elizabeth, ale všichni mi říkají Eli. Jo a ještě jednou mě dneka porazíš, tak tě zmaluju, že tě ani vlastní brácha nepozná." Smála jsem se a brala si od něj učebnice. "Promiň, zapomněla jsem ti představit mou nejlepší kamarádku Lili." Představila jsem rychle významně pokašlávající Lili za mnou.
"Ahoj Lili, jsem Jake," pokývnul na ní Jake s nádherným odzbrojujícím úsměvem. "Tak holky, a teď, která z vás mi pomůže najít třídu A30? Jsem novej. Dnes nastupuji a absolutně nevím, co je kde." podíval se s očekáváním na nás obě.
"Ty máš španělštinu, že jo?" zeptala jsem se s hlavou nakloněnou na stranu.
"Jo, takže jestli hádám správně, do třídy mě doveděš ty." usmál se. "A kdo vezme na francouzštinu Daniela?" Jmenovaný postoupil vpřed a usmál se. Sakra, zase jsem si nevšimla, že tam vůbec je.
"Lili má francouzštinu. Ona tě tam vezme." pokývala jsem na ní a zamávala na rozloučenou. "Tak na viděnou Danny a Lili." a už jsem táhla Jakea za ruku do třídy.
**
Když jsme došli do třidy, všichni se samozřejmě zvědavě otáčeli. Zavedla jsem Jaka dozadu a posadila ho do jedné lavice. "Tady je volno," posadila jsem se vedle něj. "A tady zase sedím já."
"Tak Eli, povíš mi taky něco o sobě?"
Zvědavě jsem se po něm podívala. "A co bys chtěl vědět?" mrkla jsem.
"Tak pro začátek. Bydlíš blízko pláže, kde jsi dnes ráno běhala? A jak se jmenují ti krásní vlčáci co byli s tebou? Máš ráda koně?" vychrlil na mě otázky jako z děla.
Zasmála jsem se a zaklonila hlavu. "Ano, bydlím blízko. Hned nahoře v Heaven house." Pořád jsem se smála, ale už o něco potíšeji, protože dorazil učitel Railly. "Ty dva vlčáci se jmenují Anubis a Apophis. Nesměj se. Měla jsem v 9 letech egyptské období." Dívala jsem se na smějícího se Jaka. "A ano, mám ráda koně. Dříve jsem jezdila parkur… Ale už ne!" zmlkla jsem, protože učitel se díval naším směrem dosti nevybíravě.
"Á, pan Slade dorazil. Mohl byste přijít sem ke mně a představit se své třídě?" Jake se s úsměvem zvedl a šel dopředu. Já si opřela bradu o ruce a upřeně se na něj zadívala.
Jake se otočil ke třídě a na všechny se mile usmál.
"Ahoj, jak asi všichni víte, jmenuji se Jakob Slade. Přistěhoval jsem se s rodinou z Afriky, kde jsme bydleli poslední rok. Jinak jsme ale hodně cestovali. Narodil jsem se v Číně, byli jsme v Anglii, Peru, Německu, Francii, Indii, Austrálii a nakonec v Jihoafrické republice. Teď jsme tu a doufám, že tu až do konce školy zůstanu. Teď jestli vás něco zajímá, se můžete zeptat." podíval se s nadějí po třídě. Zvedla jsem tedy ruku.
Kývnul mým směrem. "Kolik vlastně umíš jazyků, když si bydlel takhle všude po světě?"
Usmál se: "Mluvím plynně anglicky, francouzsky, rusky, německy a čínsky."
"Díky pane Slade, už se můžete posadit zpět na své místo vedle paní Greenové. Ale ještě chvilku mi budete kecat do výkladu a posadím vás tadyhle k slečně Riverové." Pokýval učitel s mírným zamračením hlavou.
Když si Jake sedl zpátky vedle mě, ještě se ke mně naklonil a zašeptal: "Jo, a jak si říkala s tím zmalováním, tak tě beru smrtelně vážně."
Podívala jsem se na něj s podivem. "Oh, pán si zahrává. Fajn, beru tě za slovo. Ještě dnes. Máš čas hned po škole?"
"Jen si zajedu pro věci a můžeme jít na to."
"OK. Víš, kde bydlím. Přesně ve tři ať jsi u nás."
Jake se naklonil a plácl mi o nastavenou dlaň. "Platí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama